Divadelní scéna při DK Ostrov, již značně populární místní soubor ochotníků, slaví právě teď v lednu úspěšných dvacet let své činnosti. Divadlo je druh aktivního umění a vzniká tak, že kolektiv tvůrců, technických spolupracovníků a herců vytvoří společně divadelní inscenaci, kterou v konečné verzi předvedou divákům, obvykle vícekrát. Žádné umění není v tak úzkém vztahu ke společnosti jako divadlo.
U ochotnických souborů jde v podstatě o totéž, jen lidé, kteří toto divadlo tvoří, nazýváme amatéry a pro většinu z nich je tato činnost koníčkem, který dělají ve volném čase, dobrovolně a bez nároku na honorář. Obvykle těmto lidem nechybí nadšení pro věc a odměnou je pro ně potlesk diváků. Historie divadelnictví v Ostrově sahá do roku 1810, kdy se provozovaly hry předváděné žáky bývalého piaristického gymnázia. Po zániku těchto her vznikl v Ostrově první divadelní spolek Thalia, který založil lékárník Erasim Schmidt. Spolek uváděl lidové kusy, udržoval staré obyčeje a zvyky. V roce 1926-1927 byla v Ostrově otevřena obecná škola, kde se vyučoval český jazyk. V našem městě tehdy žila česká menšina a pro tu to byla velká událost. Díky založení této školy vznikl dramatický kroužek Národní jednoty Severočechů, který byl nesmírně aktivní a úspěšný. Po roce 1938, kdy české obyvatelstvo muselo opustit pohraničí, nejsou žádné záznamy o ochotnickém divadle v Ostrově. Po válce, kdy se doosídlovalo pohraničí, zde byl spolek ochotníků Rozkvět, ale protože podmínky nebyly příznivé, docházelo mezi nimi k častým hádkám. Hrát mohli jen v noci v kině, kterému se mezi místními obyvateli říkalo „stará barabizna“, mimo jiné i proto, že toto kino páchlo žumpou. V roce 1949 bylo rozhodnuto stavět v Ostrově kulturní dům, ale ke smůle ochotníků nepočítal původní plán s výstavbou divadelního sálu. Členové divadelního spolku přešli do závodního klubu ROH Komunálního podniku města Ostrova, kde dostali přidělenou starou barabiznu, aby se v budoucnu stala budovou pro divadelní a kulturní činnost. Později, kdy bylo rozhodnuto o stavbě Domu kultury, byla stavba zrušena. Na Starém městě ovšem existovalo loutkové divadlo. Bylo umístěno v sále restaurace Myslivna a vedoucím byl pan Voháňka. Po dostavění Domu kultury bylo loutkové divadlo umístěno do jeho pravého traktu a sál pojal až osmdesát návštěvníků. Svého času zde pracovala i sestra Jaroslava Dietla, který pro ni psal loutkové hry. Později zde vnikl klub mládeže a loutkové divadélko bylo zrušeno a loutky zmizely neznámo kam. Výstavba Domu kultury přinesla velký rozkvět v činnosti ochotnického divadla v Ostrově. Vznikl soubor, který nesl název Hornická scéna, později Divadelní soubor. Počet členů se pohyboval okolo jednoho sta a dokázal během jednoho roku nacvičit pět až osm premiér a současně sehrát třicet repríz mimo Ostrov. Repertoár byl velice pestrý, hrálo se jak pro děti, tak pro dospělé. Uvedeny byly například tyto divadelní kusy: Kolébka, Bílá nemoc, Revizor, Deset malých černoušků, Balada z hadrů a jiné. Velkou zásluhu na výsledcích souboru měl tehdy první ředitel Domu kultury Jaromír Berger, dále pak Miroslav Ondrák a Josef Pelc. Na vrcholu své činnosti byli ochotníci v letech 1956 až 1958, kdy hráli také v mnoha městech Západočeského kraje. Pravděpodobně největším úspěchem bylo vystoupení v Praze. Veselohra Zvíkovský rarášek a paní Mincmistrová od Stroupežnického v režii Jaromíra Bergera sklidila u pražského obecenstva velký potlesk, a to hned několikrát i během hry. Velkou zajímavostí jistě je i to, že v Moliérových hrách hrál se souborem Ladislav Pešek a hru Pavla Kohouta Taková láska pomáhal režírovat Vlastimil Hašek. Velkou výhodou byla i moderní technika. Jeviště mělo zapuštěnou točnu o průměru devět metrů, což bylo nesmírnou výhodou, tato točna umožňovala stavět několik obrazů najednou. Velký výběr rekvizit včetně dobového nábytku umožňoval bohaté realistické scény. V rekvizitách se tehdy dalo najít v podstatě cokoli od nábytku ve slohu gotickém, barokním, empírovém, secesním až po nábytek z dvacátého století. Samozřejmostí byly různé zarámované obrazy, zrcadla apod. Z Národního divadla byly zakoupeny kašírované plastiky, horizontální malby a 150 různých dobových kostýmů. Toto vše se později zničilo a rozkradlo. Pro zajištění stálé návštěvnosti ochotnického divadla podalo propagační oddělení Domu kultury návrh na založení Klubu přátel divadla. Návrh byl přijat a klub získal zhruba 450 členů. Za symbolický poplatek měli členové klubu přednostní právo na zakoupení vstupenek i na představení profesionálních divadel. Ochotníci pro členy také organizovali besedy s význačnými herci a pořádali večery monologů a dialogů ze známých klasických her. V Ostrově se pořádala řada přehlídek nebo festivalů, například Národní přehlídka lidové umělecké činnosti, Hornický divadelní festival, Festival divadelních souborů a jiné. Členové ostrovské scény vždy připravovali hostujícím souborům dobré prostředí, ale nedokázali zajistit dostatečnou účast diváků. Poslední představení ostrovských ochotníků se odehrálo v roce 1969. Vedení Domu kultury v té době příliš divadlu nefandilo a výběr her byl prakticky cenzurován. Tento přístup vzal ochotníkům radost z hraní, a proto se soubor asi na dvacet let odmlčel. Roku 1971 pak vznikl soubor Minidiv, který byl jediným divadelním kroužkem ve městě. Nebyli to ochotníci, ale školní divadelní soubor při Lidové škole umění. Kroužek vedli velmi úspěšně manželé Pavelkovi a po jejich odstěhování do Prahy soubor zanikl. Od roku 1980 přebrala úspěchy ostrovských divadelníků Základní umělecká škola. Nový ředitel Domu kultury Miroslav Dvořák, bývalý ředitel Jaromír Berger a Jan Mareš obnovili ochotnické divadlo pořadem Divadlo a my, a tak odstartovali novou etapu Divadelní scény při DK Ostrov. Parta lidí, která se po roce 1991 přidala k trojici Berger, Dvořák a Mareš se pustila do studia pásma z textů Karla Čapka a téměř do roka a do dne byla první premiéra. Od té doby rozjela Divadelní scéna při DK Ostrov svou činnost naplno. Nastudována byla řada úspěšných pohádek (Tři medvíďata, Čarodějnická pohádka, Mluvící prsten, Loupežnice na Chlumu, Moudrá ševcová, Kočka v botách ad.) a her pro dospělé diváky (Jak je důležité míti Filipa, S tvojí dcerou ne!, Paní Piperová zasahuje, Dědeček ad.). Ochotníci nehrají pouze pro ostrovské příznivce, ale zajíždějí i do přilehlých vesnic a měst, kde představují své divadelní kusy malým i velkým divákům. V současné době má soubor 24 členů, hlavou souboru je Jan Mareš, který spolu s Petrem Pokorným připravuje a režíruje divadelní komedie a pohádky, jejich manželky se pravidelně střídají v nápovědě. Soubor každoročně připravuje jednu až dvě pohádky a večerní představení pro dospělé. Zkoušky pak probíhají dvakrát týdně ve večerních hodinách a zkouší se přímo na jevišti v Domě kultury.
